Průlet vlastními dějinami nemusí vždycky jít po dějepisné srsti. Své o tom ví Příbramští, kteří si zbudovali paměťový prvek ve formě unikátního městského mobiliáře. K originální architektonické koncepci jsem přispěl svými texty, konzultovaným s příbramským muzeem. Povedlo se zapojit do historie města i slavné kulturní ohlasy – u Balbína, v Drdově Vyšším principu i v Budžesovi od Douskové.
V zadání bylo přesně to, co všem poctivým historikům a historičkám ježí chlupy v nose. Hodnocení epoch napříč časem, které se propisuje do výšky stupňů, které celý prvek tvoří. Nakonec jsme zvolili za hodnotící hledisko ekonomický a sídelní rozvoj Příbrami, což vytváří někdy zajímavé kontra s tím, jak se na „zlatou éru“ první republiky nebo „šedou normalizaci“ koukáme očima našeho dějepisu. A jak hodnotit dnešní epochu? To může každý kolemjdoucí skrze důmyslný mechanismus v poslední části lavičko-památníku.
Příbram je městem mnoha tváří i mnoha jmen. Díky Báňské univerzitě bylo nazýváno Athénami, Ničínem Helenky Freisteinové v divokých devadesátkách zase bojovalo z mediální přezdívkou Středočeské Palermo. Byť to poslední přízvisko se do finálu pochopitelně nedostalo, místní si na objekt rozhodně nezvykli hned – tedy alespoň dle fejzbukových diskuzí a na nich postavené reportáže TV Nova. Je to pomník? Je to učebnice dějepisu? Nebo jen fakt divná lavička? Ani jedno a všecko zároveň, rozhodně je to objekt, který neslibuje klidné posezení.
Foto: Město Příbram