Publikace: Rabín Pollak v dvojjediném článku

Zdobný náhrobek Joachima Pollaka na třebíčském hřbitově je důkazem úcty, kterou chovala místní židovská komunita ke svému dlouholetému obecnímu rabínovi. Oslavný epitaf nám dokonce říká, že oblíbený rabín vlastně ani zemřít nemohl, neboť dál bude žít ve vzpomínkách a jeho zbožné skutky budou patrné ještě po generace.[1] Ne nadarmo nosil Pollak hebrejská jména Josef (dosl. „ať [Hospodin] přidá“) a Chajim (dosl. „život, žití“). Kým ale židovský učenec s potměšilým úsměvem byl, že dokázal vzdorovat i vlastní smrti?

            Narodil se v roce 1798 do významné třebíčské rodiny. Jeho otec Salomon pracoval v místním rabínském učilišti (ješiva) a působil jako jeden ze soudců rabínského soudu,[2] z rodu vzdělanců pocházela i jeho matka.[3] Mladému Joachimovi se dostalo vzdělání na rabínském učilišti v Třešti a Bratislavě, kde studoval pod vedením slavného Mosese Sofera (1762–1839). Z Třešti pocházela i Pollakova manželka Fanni (1804–1891), se kterou se ve svých třiceti letech oženil a nastoupil jako obecní rabín ve své rodné Třebíči.

            Jako duchovní vůdce třebíčského židovstva měl Pollak celou řadu povinností. Jeho hlavní funkcí bylo předsedat rabínskému soudu, který rozhodoval ve věcech náboženského práva. Vedl rabínskou školu a později působil i jako učitel náboženství na třebíčském státním gymnáziu.[4] Při zvláštních příležitostech vedl i kázání v synagoze. Měl na starost chudinský fond a vedle něho navíc založil ženský dobročinný spolek. Zejména dochovaná sbírka rabínových dopisů ukazuje Pollakovo úsilí o zajištění důstojných životních podmínek pro všechny členy obce. Vytrvale hledal pomoc a podporu vdovám, chudým nevěstám, studentům i obětem živelních katastrof. Jeho vliv sahal daleko za hranice Moravy: vyměňoval si dopisy s nejvýznamnějšími rabíny Francie, Holandska i Itálie.[5]

            Zatímco ostatní rabíni svá působiště často střídali, Pollak byl věrný své Třebíči po jednapadesát let až do své smrti. Představoval pro třebíčské Židy autoritu po celé dekády 19. století, tak bohaté na společenské změny. Možná jeho pozici upevňoval nejen status náboženského experta a ochránce tradic, ale i rabínova záliba ve studiu jazyků, literatury a moderní vědy. Joachim Pollak se totiž hrdě hlásil k myšlenkám židovského osvícenství (haskala) a patřil k nejaktivnějším přispěvatelům židovských osvíceneckých časopisů, které byly spojené s Moravou.[6]

            Židovské osvícenství má své počátky v Berlíně 18. století. Jeho zakladatel Moses Mendelssohn usiloval o to, aby se Židé plně zapojili do většinové společnosti, naučili se spisovné němčině a mohli se věnovat moderním vědám i na půdě vysokých škol. V německých zemích tyto myšlenky nastartovaly uprostřed židovské společnosti rozsáhlé změny. Zaujaly zejména laiky, kteří se zasadili o reformu judaismu, vstup národních jazyků do bohoslužby a propagaci nenáboženského vzdělání v židovských komunitách. Ne všichni však tyto překotné změny uvítali. Konzervativní rabínské kruhy kritizovaly osvícence, že svým programem odvádí Židy od tradice a víry.

            Myšlenky židovského osvícenství však na Moravu dorazily se zpožděním o jednu generaci, na začátku 19. století. Po reformách Marie Terezie a Josefa II. Židé už byli povinni školní docházkou i znalostí spisovné němčiny a židovské obce již ztratily podstatnou část své právní nezávislosti. Byli tedy v mnoha ohledech bráni jako občané státu než jako zcela nezávislá skupina. Proto osvícenecké myšlenky zdaleka nezpůsobily takové kontroverze jako v západní Evropě.

            Podstatným rysem židovského osvícenství na Moravě bylo, že nositeli těchto moderních myšlenek byli sami rabíni a studenti judaismu. Na Moravě totiž „tradiční rabínská kultura byla dostatečně bezpečně zakořeněná na to, aby dokázala vstřebat nové myšlenky a přístupy,“ a tak hnutí, které si v Německu vysloužilo pověst rozvracečů tradice, na Moravě rozšiřovali sami rabíni. Avšak na rozdíl od svých berlínských kolegů se moravským židovským osvícencům podařilo „najít kompromis mezi židovskou tradicí a evropským racionalismem,“[7] jak uvádí současný badatel Michael L. Miller. A podle něj to byl právě Joachim Pollak, kdo ve svém textu vystihl charakter židovského osvícenství na Moravě, když sepsal tyto hebrejské verše:

Tak jako orel krouží nad jinými okřídlenci,
vznášejí se [naši moudří] nad ostatními
a nic než bázeň [před Bohem]
a skutečnou víru nestaví jako cíl svého hledání,
jako útlak rozmetají pošetilé názory,
vzdalující je od odkazu Boha,
skrze nevratné důkazy logické dedukce
vystavěné na základech pravdy a podstatě lidského rozumu.[8]

            Moravští osvícenci se tedy pouštěli do studia světských věd, ale pokud mohli, zvolili si k tomu židovské zdroje. S klasickou filozofií se tedy seznamovali skrz prověřené středověké a starověké židovské autory jako byl Maimonides, Jehuda Ha-Levi nebo Filón Alexandrijský. Jedním z nich byl i Izák Arama, španělský rabín z 15. století, který k výkladu biblických textů používal i spisy „pohanského“ filozofa Aristotela. Právě k Aramově spisu rabín Pollak sepsal vlastní průběžný komentář. Využil tak sám zcela tradiční žánr rabínské literatury.

            Přístup moravských osvícenských rabínů byl opatrný a „specificky umírněný.“[9] Pod vlivem Mendelssohna však neváhali otevřeně studovat nenáboženské vědy, což tradičnější pohled judaismu odsuzoval přinejmenším jako ztrátu času. Přehled Pollakových příspěvků do osvícenských časopisů i jeho korespondence nám ukazuje široký zájem o všemožné vědní disciplíny. Jeho články ukazují třebíčského rabína nejen jako znalce judaismu, ale i jako člověka znalého vědy a umění, pro kterého je důležité nejen poznání věcí víry, ale i pozemského světa v nejširším slova smyslu. Joachim Pollak proto psal o zámořských objevech vikingů, o egyptských pyramidách, ale i o dějinách židovské třebíčské obce. Četl Shillerovu poezii, skládal vlastní básně v hebrejštině, ale psal i výklady náboženských textů v němčině.

Židovské osvícenství na Moravě nebylo jen odlehčenější verzí berlínského hnutí, ale mělo i svá další specifika. Zatímco program Mosese Mendelssohna a jeho následovníků byl univerzalistický, na Moravě získal výrazně nacionální odstínění. Své kořeny národní cítění možná mělo už v samotném uspořádání židovského osídlení Moravy. Síť úzce provázaných středně velkých obcí spojoval úřad zemského rabína i moravské zemské stanovy, předepisující společná pravidla pro všechny komunity.[10] Svůj podstatný vliv na sebepojetí židovské menšiny v 19. století měly i další národní hnutí uvnitř Rakouského císařství.

            Zajímavým příkladem Pollakova vědeckého přístupu je nález takzvaného Třebíčského machzoru. Tento rukopis modlitební knihy ze 14. století patrně nepocházel přímo z Třebíče, ale nejspíš byl moravskými Židy později používán. Jedná se však o jednu z nejstarších písemných památek takového rozsahu, spojených s Židy na Moravě.[11]

Třebíčský machzor byl nalezen v dílně nežidovského třebíčského kováře v roce 1862. Joachim Pollak o tom byl vyrozuměn a nechal si pro rukopis poslat. Židé tradičně chovají všechny hebrejské písemnosti ve vysoké úctě, ale pokud už knihy pro své stáří nemohou být aktivně užívány, pohřbí je na hřbitově nebo uloží do skladu písemností (geníza). Osvícený třebíčský rabín však starodávný rukopis nevnímal jen jako poničenou knihu, která by si zasloužila důstojné místo k odpočinku. Pollak machzor považoval za „starožitnost“ a pramen ke studiu historie.[12]

Třebíčský rabín knihu podrobil odbornému rozboru a o nálezu informoval v jednom z osvícenských časopisů. Ve svém článku přistupoval k nálezu vědecky i s nadšením nad novou památkou z dějin židovské komunity. Text Třebíčského machzoru Pollak srovnal s jinými modlitebními knihami a nejspíš s využitím nežidovské literatury dal do souvislosti s historickými událostmi. Na základě tohoto rozboru se třebíčskému rabínovi podařilo rukopis poměrně přesně datovat.

V čem je tedy rabín Pollak stále živý? V potomcích, které zanechal, v jeho synovi a nástupci na postu třebíčského rabína Samuelovi, v osobnostech, kterým jako učitel dal vyrůst.[13] Ale zejména v myšlenkách, které zosobňoval, v životním postoji, ve kterém dokázal spojit víru a tradici s moderní vědou a rozhledem. Když pro svůj článek o nálezu Třebíčského machzoru Pollak zvolil název podle biblického verše „Aby i těch, jenž spí, rtové mluvili“[14], měl jistě na paměti i jeho talmudický výklad. Ten říká, že kdykoliv vyslovíme učení některého dávného mudrce, tiše ho s námi opakují i jeho rty v hloubce hrobu.[15] Rabín Joachim Pollak tedy opravdu neodejde, dokud dáme i jeho rtům ševelit.

---

[1] Polakovič, Daniel, „Náhrobek Joachima Pollaka, lokační číslo 1537“ in: Pasport židovského hřbitova v Třebíči (MěÚ Třebíč). Dostupné z: http://gis1.trebic.cz/ost/pomniky/pomniky/index.php?frame&CISLO=995. Poslední přístup 1. 3. 2020.

[2] Kořatek, Jakob, „Geschichte der Juden in Trebitsch“ in: Gold, Hugo (ed.), Die Juden und Judengemeinden Mährens in Vergangenheit und Gegenwart (Brno: Jüdischer Buch- und Kunstverlag, 1929), s. 529; Polakovič, Daniel, „Náhrobek Salomona Pollaka, lokační číslo 364“ in: Pasport židovského hřbitova v Třebíči (MěÚ Třebíč). Dostupné z: http://gis1.trebic.cz/ost/pomniky/pomniky/index.php?frame&CISLO=2252.  Poslední přístup 1. 3. 2020.

[3] Matka Joachima Pollaka byla dcerou Chajima Taussiga, předsedy rabínského soudu a učitele Talmudu. Sekundární zdroje ji nejmenují a matriční zápis je nejasný. Viz Kořatek, „Geschichte der Juden in Trebitsch“ in: Gold, Die Juden und Judengemeinden Mährens in Vergangenheit und Gegenwart, s. 529.

[4] Kořatek, „Geschichte der Juden in Trebitsch“ in: Gold, Die Juden und Judengemeinden Mährens in Vergangenheit und Gegenwart, s. 530; Růžičková, Eva, Dějiny školství v Třebíči (Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011), s. 23. Bakalářská práce. Pedagogická fakulta, Katedra společenských věd. Dostupné z: http://theses.cz/id/b72u1i/DJINY_KOLSTV_V_TEBI.pdf.  Poslední přístup 1. 3. 2020.

[5] Sbírka dopisů, rabínu Chaimu Jos. Pollakovi, opisy odeslaných dopisů, 1822–1844, Archiv Židovského muzea v Praze, fond: Židovská náboženská obec Třebíč, č. 44381; více viz Smolík, Tobiáš, Joachim Pollak (1798-1879): K roli rabína v třebíčské židovské obci 19. století (Praha: Univerzita Karlova, 2017). Bakalářská práce. Filozofická fakulta, Ústav Blízkého východu a Afriky. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/130215322/?lang=cs. Poslední přístup 1. 3. 2020.

[6] Pollak byl jedním z nejaktivnějších přispěvatelů časopisu Kochavej Jiṣḥaq (1845–1873), ale psal i do periodik Bikurej ha-ʿitim (vycházející 1821–1832) a do lvovského časopisu ʿIvri anochi (1865–1890), hamburského Der treue Zions-Wächter (1845–1853) a jeruzalémského týdeníku Ḥavaṣelet (1871–1911).

[7] Miller, Michael L., Moravští Židé v době emancipace (Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2015), s. 80, 91.

[8] Pollak, Chajim Josef, „Michtav“, in: Jehuda Ha-Levi, Ha-Kuzari, 2b; cit: Miller, Moravští Židé v době emancipace, s. 103.

[9] Miller, Michael L., „ ‚Your Loving Uncle‘: Gideon Brecher, Moritz Steinschneider and the Moravian Haskalah“ in: Veltri, Giuseppe (ed.), Studies on Steinschneider (Boston: Brill, 2012), s. 80.

[10] Kieval, Hillel J., Languages of Community: The Jewish Experience in the Czech Lands (Berkeley, Los Angeles, London: University of California Press, 2000), s. 25.

[11] Visi, Tamás – Jánošíková, Magdaléna, „A Regional Perspective on Hebrew Fragments: The Case of Moravia“ in: Lenhardt, Andreas – Olszowy-Schlanger, Judith (eds.), Books within Books: New discoveries in Old Book Bindings (Leiden, Boston: Brill, 2014), s. 195.

[12] Pollak, Joachim „Dovev śiftej ješanim“ in: Ha-nešer, vol. 3 (Lvov, 1863), s. 10–11.

[13] Mezi Pollakovy studenty patřil Isaak Hirsch Weiss (1815–1905) a Dr. Adolf Kurrein (1846–1919), kteří se oba později věnovali činnosti vědecké i náboženské. Žákem Joachima Pollaka byl také významný badatel v oblasti rabínské literatury Leopold Dukes (1810–1891). Viz Brocke, Michael – Carlebach, Julius – Wilke, Carsten, „WEISS, Eisik Hirsch“ in: Biographisches Handbuch der Rabbiner: Teil 1: Die Rabbiner der Emanzipationszeit in den deutschen, böhmischen und großpolnischen Ländern, 1781–1871 (München: K.G. Saur, 2009), s. 893–894; Skolnik, Fred – Berenbaum, Michael (eds.), „DUKES, LEOPOLD“ in: Encyclopaedia Judaica (Detroit: Macmillan Reference USA, 2007) sv. 6, s. 44; Kurrein, Viktor, Professor Dr. Adolf Kurrein: A portrayal of his life and work commemorating the 10th anniversary of his death. Dostupné z: http://www.kurrein.com/Documents/Professor%20Dr%20Adolf%20Kurrein.html. Poslední přístup 1. 3. 2020.

[14] Starý zákon, Píseň písní 7:8, překlad podle Bible kralické.

[15] Talmud, oddíl Kodašim, traktát Bechorot 31b:11.