V těchto dnech slavíme obnovu skautingu ve svobodném Československu. Jaká cesta k ní vedla? A jakou nečekanou roli na ní sehrálo heslo „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“?
Totalita vylučuje skauting. I Československé skauty záhy po roce 1948 rozpustil samozvaný akční výbor, který vypověděl jejich členství v mezinárodní skautské organizaci. Krátké obnovy se za minulého režimu skauti dočkali jen mezi roky 1968 a 1970. Tahle epizoda však nebyla bez významu. Krátký rozmach činnosti středisek, oddílů a družin totiž dal členům a členkám prožít úplně nový druh naděje, která přetrvala až do konce 80. let.
Již v dubnu 1989 začal vycházet samizdatový časopis Čin, za kterým stála nově zřízená Skautská informační kancelář. Tato skupina byla součástí Občanského fóra a jejich cílem bylo vybudování skautingu svobodného, apolitického, bez propojení se Socialistickým svazem mládeže. Nezávisle však existovala i druhá iniciativa, která s SSM vstoupila do jednání. Události 17. listopadu však daly pocítit, že doba kompromisů je již u konce.
Ohlašujeme se světu
Založit vlastní nezávislou skautskou organizaci mimo vliv politických stran bylo hlavním cílem Prohlášení, které vydala 26. listopadu 1989 skupina kolem časopisu Čin. Dva dny na to již podává na ministerstvo vnitra návrh na znovuobnovení činnosti Junáka a zasílá telegram mezinárodní skautské organizaci ve znění: „Probouzející se čeští skauti posílají srdečné pozdravy a doufají, že se brzy připojí k celosvětové komunitě.“
Tisíce skautů z celé republiky se pak účastnili prosincového setkání v Městské knihovně, které Skautská informační kancelář zorganizovala. Sedmibodové prohlášení, které parta kolem Činu sestavila, bylo přijato. Obnova skautingu tedy byla nastíněna a zahájena. Jednání pak pokračovaly, diskutovalo se především o názvu organizace a jejích stanovách. Základní finanční injekci pro rozjezd obnoveného skautského hnutí poskytly prodejní výstavy exilových knih, obrazů a grafik, které darovali skauti a podporovatelé.
Stanovy organizace Český Junák – svaz skautů a skautek schválilo Ministerstvo vnitra ještě před Vánoci 1989. Ve stejných dnech proběhla první mezinárodní akce polistopadových československých skautů – předání Betlémského světla z Rakouska. Poté se skauti se světlem odebrali k soše na Václavském náměstí a na Vyšehrad k hrobu A. B. Svojsíka, zakladateli československého skautského hnutí. Naděje na svobodný skauting vzplála naplno. Do Nového roku 1990 vstoupil Junák již jako oficiální organizace a to jen měsíc a půl po zvratu, který to vše umožnil.
Mají Čechoslováci víru?
Méně snadná byla cesta českého Junáka zpátky do mezinárodní skautské organizace. Žádosti nebylo hned vyhověno kvůli podobě české verze skautského slibu. Jeho znění se od počátků československého skautingu příliš nezměnilo. Světové skautské komunitě v ní však chybělo jedno slovo: Bůh. V českém skautském slibu „Bůh“ nebyl za Rakouska-Uherska, ani za první republiky. Vždy to však bylo v mezinárodním skautském společenství přijímáno s určitou nevolí. Jenže sepjetí s náboženskou vírou u nás bylo s koncem 20. století čím dál tím méně samozřejmým. Nikdo přesto nepochyboval o tom, že duchovní hodnoty jsou pevnou součástí skautingu i na našem území.
Do české varianty slibu se nakonec dostala „namísto“ Boha jiná univerzální svrchovaná duchovní hodnota: nejvyšší Pravda a Láska. Tato formulace dokázala spojit praktikující věřící s duchovně založenými lidmi bez náboženské příslušnosti. Není to jen šalamounské řešení, které dostalo české skauty do zpátky do světa. Je to i pocta a připomínka toho, že právě hodnoty pravdy a lásky dokázaly lidi na našem území spojit v boji proti nesvobodě minulého režimu. A v těch sychravých listopadových dnech se to bez upřímné víry rozhodně neobešlo.
Článek vznikl pro server Seznam Médium.
Foto v záhlaví: David Růžička