Vlastně jsem se tomu výročí chtěl úplně vyhnout. 100 let od úmrtí Franze Kafky – to jsou hlavně dekády a dekády překotného vykládání jeho díla, života a poselství. V takové míře, že už snad není ani co přidat. Rozhodl jsem se tedy na místo vykládání udělat z jeho díla tvůrčí odrazový můstek.
Vzniklo divadelně-hudební pásmo, které si hraje s Kafkovým prvním románem. Je to vlastně kafkovský proces s románem Amerika, jak to popsal Jan Dismas Buriánek, který má na výsledném tvaru lví podíl a skvěle se hostí hlavní role. Podivnou scénickou byrokratickou mystifikaci doplňují jidiš písně židovských emigrantů z počátku 20. století, ke kterým jsem napsal autorské překlady. Program s kapelou uvádíme po knihovnách, synagogách a kavárnách.
Bylo Kafkovi vůbec někdy do zpěvu? Těžko se nám dnes věří, že svým psaním chtěl nejen děsit a vzbuzovat úzkost, ale také bavit, zavtipkovat a sem tam si kolem sebe i rýpnout. Autorské hudebně-dramatické pásmo uvádíme coby poctu velkému pražskému židovskému spisovateli, jehož imaginativní dílo již dávno převzalo vládu i nad jeho vlastní biografií.
Kafkův první román AMERIKA aneb NEZVĚSTNÝ je příběhem hudebním – však taky sleduje osudy mladinkého muzikanta z židovské rodiny. Uvádíme ho proto jako kabaretní pásmo písní a zpěvů, složené z autentických skladeb z přelomu 19. a 20. století. Celý kus rámuje absurdní humor ze znepokojivého světa Franze Kafky.
Foto: Eva Zavřelová; David Růžička; Barbora Jahodová