Vyrůstal jsem v husitském Táboře. Vychován jsem byl v prostředí muzeí, edukačních programů a popularizace. Můj otec Honza Smolík se celoživotně věnuje dětské ilustraci a vzdělávacím projektům spojeným s historií i ochranou životního prostředí. Matka Klára Smolíková zas působí jako spisovatelka dětské literatury, zejména populárně naučné. Spolu vytvořili několik dětských linek v expozicích muzeí i spoustu hravých naučných publikací. Utvářejícím momentem pro můj vztah k mimoškolnímu vzdělávání a práci s dětským divákem pro mě byl i vstup do 13. skautského oddílu Larkwei, kde jsem mnoho let působil jako vedoucí.
Přes kapelu Schimmerle Klezmer Kabaret, založenou ještě na gymnáziu, jsem se dostal k židovské historii. Díky tomu jsem si vybral dva vysokoškolské obory: Hebraistiku a Etnologii na FF UK. I v průběhu studia pro mě bylo přirozené předávat přístupnou formou témata, se kterými mě seznamovali vyučující. Už v prvním ročníku jsme se spolužáky vystupovali na akci Izraelský týden a později založili na Katedře Blízkého východu studentský spolek Madžlis. Coby radní spolku jsem se pak podílel na organizaci několika desítek vzdělávacích akcí: promítání filmového klubu, koncertů, přednášek a besed včetně spolupráce s festivalem Svět knihy, Arabfest a IRÁN:CI.
Hebraistiku jsem ukončil s magisterským titulem, etnologii s bakalářským. Pro své absolventské práce jsem volil témata z místní historie: intelektuální sítě 19. století nebo volnočasové aktivity raného novověku. V rámci své druhé bakalářské práce jsem mapoval fenomén židovských muzeí a potenciál regionálních paměťových institucí v době měnící se definice muzea. Součástí práce bylo i vytvoření naučné stezky pro židovskou čtvrť v Třebíči. V závěru studia jsem spolu se svou matkou napsal dětskou knihu o židovských dějinách na našem území s názvem Cha cha chá, zasmál se Mordechaj.
Věnoval jsem se však i obecné historii: navštěvoval jsem přednášky oboru historie a archivnictví a na rok si i vyzkoušel studium sociálních dějin. Pracoval jsem jako regionální koordinátor projektu „Příběhy našich sousedů“, v rámci kterého jsme pod organizací Post Bellum se studenty táborských základních škol a gymnázií hledali a zpovídali místní pamětníky a zpracovávali jejich výpovědi. Působil jsem jako lektor edukačních programů na státním zámku Veltrusy a v obdobné pozici spolupracuji s Židovskou obcí Plzeň.
Muzejní prezentací jsem se poprvé zabýval při spolupráci na výstavě o sto letech republiky na UK. Jsem autorem nové expoziční koncepce pro zámek Bechyně a pro plánované nové Technické muzeum v Liberci. Mé kurátorské realizace jsou multifunkční expozice o památkové péči Laboratorium (Národní památkový ústav), hravá expozice pro Českou Kamenici o místních šlechtických rodech, naučná stezka Křížem krážem Klokoty nebo panelová výstava Předat signál o Jiřím Navrátilovi, politickém vězni a velké skautské osobnosti.
Prakticky jsem si vyzkoušel památkový výzkum v jižním Maroku, kde jsem vedl tři expedice mapující hliněné synagogy a židovské čtvrti. I nadále působím ve vedení meziuniverzitního výzkumného projektu Jewish Traces in Southern Morocco. O našem výzkumu jsem hovořil v rámci specializovaného přednáškového cyklu na FF UK a přednášel na výroční konferenci Mezinárodní rady pro památky a sídla (ICOMOS).
V současnosti působím na zkrácený úvazek ve Skautském institutu jako copywriter a pracovník komunikace. Společně hledáme roli skautingu ve veřejném prostoru 21. století a cesty k tématům o nic menším, než je historie, vzdělávání, klimatická změna i důsledky války na Ukrajině.